Vánoce - Jama a Nijama

Je vánoční čas. Čas, kdy přemýšlíme, rekapitulujeme a očekáváme. Pominuli katolický přesah Vánoc, jsou to svátky, kdy jednou zrychlujeme, to abychom vše stihli, a jindy zas zpomalujeme ve snaze zachytit všechny ty okamžiky, momenty smíření, naděje a očekávání příchodu něčeho nového.

Bylo nám asi dáno do vínku, že když něco končí, upínáme se na něco, co ještě není, na budoucnost. Někdy vnímáme budoucnost jako výkres architekta. Jakousi předlohu, návrh, toho, co má reálně za nějaký čas být. Jindy zas chápeme budoucnost jako utěšitelku. Jako něco, pro co má smysl být. Jakýsi dar, utěšující neurčitou změnu. Šanci začít znovu a lépe.

A obzvláště kolem Vánoc a příchodu Nového roku se snažíme začít znova. Začít lépe. Udělat to či ono. Udělat změnu. Přestat kouřit, zhubnout, najít si lepší práci, ukončit nefungující vztah. Ale někdy velká očekávání plodí velká zklamání a nechuť pokračovat. Někdy si toho na sebe naložíme prostě moc. A někdy to ani neděláme pro sebe, jako spíš pro ty druhé. Je to období, jež je psychicky a fyzicky velmi náročné.

Možná bychom si mohli položit otázku, zdali ten tlak je vnitřní (v nás) nebo vnější (k nám).  Chceme to my? Chtějí to po nás druzí? Nebo si pouze myslíme, že to po nás chtějí druzí? Chceme se někomu vyrovnat? Či snad si skrytě přejeme žít jiný život?

Asi nebude překvapením, že to těžké břemeno si na sebe nakládáme povětšinou my sami, ať už v dobré víře sebezdokonalení či jen v domnění, že se to od nás očekává. A zvláště o Vánocích se stává, že už je toho přespříliš. Uklízení, shánění dárků nebo o novoroční předsevzetí, která se ke konci ledna vytrácí někde v dálce. Co s tím? Máme tedy rezignovat a nic nedělat? Nemáme uklízet? Nikomu nic dávat a být si ve svém kruhu bezpečí?

Myslím, že naší cestu by mohly osvítit principy Jamy a Nijamy. Pokusím se níže ukázat, jak bychom je mohli vnímat a aplikovat, abychom ty Vánoce a vlastně celý náš život prožívali nyní v harmonii, a ne jen jako výkres toho, co se může, ale nutně nemusí, stát.

Ahimsa – neubližování – nejde jen o to, abychom neubližovali druhým, ale i o to, abychom neubližovali sami sobě. Proč si cíleně způsobovat žaludeční vředy z fronty v obchodě? Proč vybržďovat pomalejší auto při cestě domů? Co si říci, že si nebudeme ubližovat, ani sobě ani druhým, a to už ani pouhou myšlenkou. Zkusme to.

Satja – pravda/ pravdomluvnost - lhář má nejlepší paměť, to aby si všechny své lži pamatoval. Lhaní jednoduše stresuje. Způsobuje tlak, který se musí někde projevit. Víte, říká se, že nic lepšího jako lež se za pravdu nevynalezlo. Ale když si budeme nalhávat, že to či ono je prostě takové a makové. Budeme si ubližovat, budeme ubližovat našim blízkým. Nebudeme žít svůj život, ale nějaký neautentický a vylhaný.

Astéja – nekradení – nejde jen o kradení materiálních věcí, ale též i duševních. Nekraďme, nepřivlastňujme si, život druhých. Zkusme být spokojeni s tím, co máme. Nevadí, že nemáme na drahý prstýnek pro přítelkyni nebo že neoplýváme zážitky z cest kolem světa. Jediný, kdo nám může vystavit účet na naše bohatství, jsme my sami.

Brahmačarja – zdrženlivost – můžeme chápat jako hospodárné zacházení s vlastní energií. Neplýtvejme s ní pouze na uspokojení hmotných statků. Vždyť většinou věc je líbivá do doby, než ji nahradí věc jiná, více líbivá.

Aparigraha – nehormadění – zkusme to brát s nadhledem. Oprostěme se od shonu, od hromadění věcí. Buďme nezaujatým pozorovatelem, ne zainteresovaným vlastníkem, jehož vlastní zlatý řetěz pomalu dusí.

Sauča – čistota – ano, umyjme si tedy ta okna, ale také vlastní duši a tělo. Pečujme o ně. O všechny jeho složky: fyzickou schránku, rozumovou a duševní.

Santóša – spokojenost – ať máme to nebo ono. Ať se nám daří nebo nedaří, zkusme být spokojení. Uvědomme si situace, které nás vysilují, jsou nad naše možnosti, přijměme je jako něco, co je a zatím nelze měnit. Nevyvíjejme na sebe zbytečný nátlak.

Tapas – sebekázeň/ odříkání – zkusme respektovat jistý řád. Například to, že se nebudeme o Vánocích zbytečně vysilovat tím, co jsme měli udělat, ale neudělali. Nebo co jsme od druhých chtěli, ale nedostali.  Nemůžeme mít vše, ale pokud vidíme náš účel, můžeme pak žít a vyvíjet se v duchu, který jsme přijali. 

Svádhjája – studium/sebepoznání – jsme součástí celku, který by byl bez nás porušen. Studujme ho. Dovolme si připustit vlastní nedokonalost a učme se i z chyb. Hledejme naše skutečné já. Pak se nám možná podaří na shora položené otázky nalézt odpověď.

Íšavara – duchovní princip – nemusíme být nutně příslušníci nějaké církve či být vyznavači konkrétního náboženství. Připustíme-li však, že je Něco, co nás přesahuje. Někdy nám pak věci budou dávat smysl prostým přijetím, a ne nekonečným zkoumáním.

 

V závěru si dovolím vyslovit jedno neskromné přání. Přál bych si, abychom byli šťastní s tím, co máme nyní. Abychom každý nalezli svůj životní prostor s respektem k sobě a k druhým.

Please reload

Publikované články
Please reload

Archiv
Please reload

© Marek Panuš 2015 - 2019 | www.margachrudim.com | www.margapardubice.com

    YOGA MARGA 

hot yoga_edited.png
  • Instagram Social Icon
  • Facebook Social Icon